Hned na začátek se musíme přiznat, že vás vlastně zcela vědomě klameme. Instituci nazýváme Studentský parlament a tváříme se, že jde o skupinový orgán, který rozhoduje ve sboru. Skutečnost se ale má tak, že jediným faktickým zástupcem studentů s demokratickým mandátem je předseda Studentského parlamentu, kterému by se snad možná slušelo říkat spíš studentský prezident. Ale neříká. Ze dvou důvodů.
Za prvé tu existuje jistá tradice, která studentskou samosprávu zpravidla vidí jako parlamentní těleso. Není proto důvod jít úplně proti proudu, dost na tom, že snahy o oživení samosprávy jsou dost těžké, ještě tak někoho přeučovat jména a názvy...
Druhý důvod je ten, že předseda parlamentu by podle našich představ neměl být solitér, protože sám by toho jistě zvládl méně. Na druhou stranu představuje ustanovení nějaké pevnější skupiny ve studentském prostředí (tedy minimálně na naší škole) značný problém – lidé se v lepším případě neshodnou na čase, v horším případě o tu práci ani nikdo nemá dostatečný zájem, aby se mu vyplatilo projít martýriem voleb.
Proto jsme se rozhodli představit nový model fungování studentské samosprávy, kdy je pevným článkem pouze předseda parlamentu. Jak jsem ale již řekl, nepředpokládá se, že by vše zařizoval sám. Naše představa, která vychází i z praktických zkušeností, je taková, že předseda bude sbírat nápady od dalších studentů a že za předsedou parlamentu budou sami chodit studenti, kteří mají dobrý nápad, kam školu posunout, ale netroufají si ho navrhnout sami ze své pozice řadového studenta. Kromě toho, že jim může předseda parlamentu pomoct prakticky, poskytne jim instituce zejména jistý punc oficiality.
Každý čtvrtek se předseda studentského parlamentu schází o velké přestávce se studenty. Přestože si ceníme každého zájmu ze strany studentů, neboť jejich zájem je v dnešní době vzácný, bude dobré říct si otevřeně, co čekáme od těchto schůzek a od studentů, kteří na ně přijdou.
Předně je poněkud zkreslená ta představa, že ten, kdo přijde na schůzi s předsedou parlamentu, bude hlasovat o návrzích, které mu tam předseda předloží, že bude předsedovi radit a ten se mu bude zodpovídat. Přestože to nezní příliš lákavě, měl by si každý uvědomit, že tomu je právě naopak – a je to tak logické. Jak jsme v tomto textu již několikrát zmínili, je to pouze předseda parlamentu, který disponuje demokratickým mandátem, není tedy důvod, aby si nechával svá rozhodnutí opět schvalovat – a pokud ano, těžko může toto schvalování provádět náhodný vzorek studentů, kteří sice mají zájem o školu, ale nikdo je nezvolil.
Studentský parlament prostě není orgánem, který předsedovi radí a řídí ho, ale fórem, kam mohou přijít studenti s vlastním nápadem a očekávat podporu, popřípadě studenti ochotní prakticky podpořit projekty jiných studentů nebo samotného předsedy.
Pohled na studovnu, která se při čtvrteční schůzi zaplní zájemci o spolupráci, je sice velmi povzbuzující, ale k čemu to vlastně je, chybí-li iniciativa či ochota k společné práci?
Jen velmi neradi bychom vás teď zanechali s dojmem, že jsme nespokojeni s lidmi, kteří dobrovolně a nezištně investují svůj volný čas, aby tomuto projektu pomohli – tak to skutečně není. Snahou tohoto textu je spíš pokusit se některé věci si vyjasnit a poskytnout tak námět k tomu, jak Studentský parlament lépe a pravdivěji vnímat.
